Zamyšlení

Když si někdo pořídí psa, měl by mít schopnosti na to, aby ze ztřeštěného štěněte vychoval zvladatelného, spolehlivého psa, ale stejně tak důležité je, aby respektoval jeho přirozenost a účel pro který ho sám člověk vyšlechtil. Poslušnost psa by tedy měla jít ruku v ruce s respektem k němu.

Není umění psa násilně vycvičit dle svých představ. Není umění v labradorovi zabít to co z něj labradora dělá, aby se s nadšením již nevrhal do každé louže, není umění zakázat honiči volně běhat a sledovat kořist, můžeme ho navždy uvázat na řetěz a ochránit ho před sebou samým, ale uděláme li to, zabijeme v něm ihned to, co je jeho součástí a k němu neoddělitelně patří. Umění je to zvládnout tak, aby byl spokojený majitel a šťastný pes.

Proč si mnozí lidé pořizují něco, co vlastně nechtějí a trápí se, jak by to změnili?

V první řadě je důležité si pořizovat psa dle jeho povahy a potřeb a ne dle vzhledu. Pes se musí hodit k našemu životnímu stylu. Když už psa máme, tak aby naše soužití bylo oboustranně vyhovující, musí pes poslouchat a být spolehlivý a my jemu naslouchat a umožnit mu, aby i on měl chvíle, kdy může být ve svém živlu, kdy je sám sebou.

Nechme například lovce běhat volně po louce a dovolit mu alespoň lovit myši, s tím, že víme, že bude-li z nějakého důvodu třeba, můžeme na psa zavolat a on nás poslechne a přiběhne k nám.

Vždyť i my sami toužíme po tom, abychom byli milováni jací jsme a jen ten, kdo toto dokáže, bude pro náš život nepostradatelný. Když psa nikdy nepustíte z řemenu, není to problém špatného psa, ale náš ...

Magda