Submisivní citlivý pes nebo dominantní drsňák?

Magda Horká
May 20, 2021
2 min read

Zažívám pochopitelně obojí. Drsňák má tu výhodu, že jeho psychika jen tak neutrpí a dovolí nám dělat chyby, je si sám sebou jistý a naše selhání nervů a chyby na něm nenechávají přílišný dopad. Spíše nás vnímá tak, že si nás zařadí do kategorie labilních tvorů a my postupně ztrácíme na vážnosti.

Musíme s ním "tvrdě " bojovat o vedoucí pozici, abychom ho mohli něco učit případně i vést k náročnějšímu výcviku. Pokud nejsme opravdu zcela bezradní a váhaví, tak to více či méně úspěšně vždy zvládneme.

Ale opravdový oříšek je citlivý až bojácný pes, který výrazně reaguje i na sebemenší podněty. Pokud takového psa chceme někam dovést, nesmíme dělat chyby, musíme být opravdu důslední sami na sebe a své slabší nervy či frustrace se musíme naučit zvládat, jinak nezvládneme učit nesebevědomého psa. Takový pes dá mnoho práce, více než tvrďák, ale má jednu obrovskou výhodu - naučí vás mnoho o vás samotných. Je to bezchybné zrcadlo vašeho chování a vašeho vnímaní světa. Hodně dlouho a těžce napravujete chybu, kterou jste svojí netrpělivostí, podrážděností či povrchností udělali. Když takového psa budeme vnímat, začne nás učit pracovat i na sobě, jak dosáhnout toho, abychom si uvědomili, jak se chovat, aby se cítil s námi v bezpečí a zároveň si budovali respekt jasným vymezením hranic. Aby se nás takový pes nebál, nelekal a naprosto nám důvěřoval, zároveň nás uznával a plně respektoval a bez váhání poslouchal, je někdy opravdu náročná práce. Ale o to víc přináší radosti, protože každý úspěch je i úspěchem na nás samotných.

A naše přání do nového roku: I s posledním prašivým psem jednejte s respektem a pokorou a nikdy z pohodlnosti či strachu nepodléhejte nátlaku a zastrašování.