Měli byste chuť vyzkoušet si tak trochu jiné stopování, které je spíš do praxe než do sportu a neskládají se v něm žádné zkoušky?
Mantrailing je velmi starou metodou pachové práce, která je založená hlavně na posilování přirozených základních instinktů psa. Na rozdíl od ostatních sportovních disciplín nemá stanovená jasná pravidla, jak se má pes na stopě chovat, jak má pachovou stopu zpracovávat a jediným kritériem a výsledkem práce takto cvičeného psa je buď nalezení, anebo nenalezení hledané osoby.
Pro vlastní výcvik je důležité pochopit, že psa nemusíme učit, jak má pachovou stopu sledovat, ale účelem tréninkového procesu je hlavně práce s jeho motivací. Mantrailing je ve své podstatě hrou s emocí psa. Asi všichni pejskaři mají tu zkušenost, že pokud se pes rozhodne, že něco udělá, tak to prostě udělá bez ohledu na všechno ostatní. Při výcviku pachových prací metodou mantrailingu je potřeba se zaměřit právě na to, jak u konkrétního jedince dosáhnout toho, aby pes měl stejný cíl, jako jeho psovod, tedy nalezení právě jedné konkrétní osoby.
Jednotný návod neexistuje!
Protože stejně jako lidé, nejsou ani všichni psi stejní, neexistuje jednotný návod, jak vlastně mantrailingového psa vycvičit. Může být pro všechny, kteří se chtějí tímto způsobem stopování bavit velkou výhodou, že ani neexistuje vzor, jak má vlastně mantrailingový pes vypadat a jaké má mít parametry. Žádný mantrailingový tým, tedy spojení psovoda a psa, nemá daná univerzální kritéria, ale vychází se vždycky z posilování nejlepších vlastností psa a psovoda a utlumování těch negativních. Každý mantrailingový tým je tedy svým vlastním originálem. I proto je velkým problémem specifikovat nějakou jednotnou metodiku výcviku, protože na každého psa a psovoda platí jiný postup.
Mnoho majitelů psů si neuvědomuje, že výkonnost jejich miláčka nezáleží jenom na psovi, ale také na tom, co pes táhne na konci stopovačky za sebou!
Vše začíná „výcvikem“ psovoda
Zatím se pořád bavíme nejenom o psech, ale také o jejich páníčcích. Stejně tak, jako neexistuje jednotná metodika výcviku, tak se i velmi těžko vysvětluje psovodům, že vlastně na začátku není až tak důležité cvičit psa, ale všechno nejprve směřuje k výcviku psovodů. Mnoho majitelů psů si totiž neuvědomuje, že výkonnost jejich miláčka nezáleží jenom na psovi, ale také na tom, co pes táhne na konci stopovačky za sebou. Mantrailing je založený na samostatné práci psa. Těžko psovi dokážeme poradit, jak a kde má pachovou stopu sledovat a jak má daný konkrétní problém na stopě vyřešit. Co ale můžeme, je postupně psovi připravovat taková jednoduchá cvičení, aby se naučil sám daný problém vyřešit podle sebe. Psovodi pak mají jeden velký až obrovský úkol, který si musí každý sám vyřešit a to je naučit se u toho číst řeč těla svého psa. Psi mluví svým tělem. Podle toho, jak se chovají, lze z jejich pohybů vyčíst, jestli soustředěně pracují na pachové stopě, nebo jestli se jim pach ztratil, jestli zacítili jiný zajímavější pach, který se rozhodli sledovat, jestli už ví, kde je hledaná osoba ukrytá, nebo také, že se jim právě teď stopovat třeba ale vůbec nechce.
Psi nás mají dokonale „přečtené“!
U mantrailingu pes pracuje převážně na stopovací šňůře a ve stopovacím postroji. Slovo převážně je důležité z toho důvodu, že v poslední fázi výcviku dobře vycvičení mantraileři mohou pracovat i na volno. Tato metoda se nazývá AirScenting a je využívána při závažných pátracích akcích, kdy hraje čas zásadní roli při záchraně života hledané osoby. To ale zatím není důležité. Na začátku je důležité pochopit, že psi mají velmi silné vazby na své majitele a na rozdíl od nich, své páníčky umí jednoznačně lépe číst a umí s nimi také lépe manipulovat. Dokáží sledovat naše nálady, poznají, kdy jsme v pohodě, kdy jsme naštvaní, smutní, rozčílení, nemocní a podle toho se chovají. Obrazně řečeno, stopovací šňůrou tečou k psovi informace, kterými se řídí a podle kterých se chová.
Do psa nikdy samostatnou práci a hlavně chuť do ní nenatlačíte silou, ale pouze pozitivní motivací!
Soustřeďte se pouze na sebe a svého psa!
Někdy se také říká, že psi chyby nedělají, ale pouze reagují na vnější podněty okolí a svého psovoda. Pokud tyto podněty umíme správně analyzovat, dojdeme k tomu, že postupně začneme chápat, proč se pes právě v tuto dobu a právě teď a tady takto chová. Najednou si uvědomíme, že třeba důvodem toho, že pes nechce odejít od pachového předmětu na začátku stopy, není to, že to neumí, ale to, že jste se v práci chytli se svým šéfem, který vás vytočil doběla, a vás to ještě nepřešlo. Mnohokrát jsme na našich trénincích sledovali nedobrou práci psů ne proto, že by nechtěli pracovat, ale proto, že psovodi byli myšlenkami úplně jinde, byli nemocní, indisponovaní, anebo zrovna na trénink neměli náladu. I z tohoto důvodu je mantrailing někdy považovaný a označovaný za dobrý relax a terapii. Pokud chcete totiž skutečně dosahovat dobrých výsledků a hlavně si oba navzájem tuto činnost dosyta užít, je potřeba všechny problémy světa hodit za hlavu a soustředit se pouze na sebe a psa. Do psa totiž nikdy samostatnou práci a hlavně chuť do ní nenatlačíte silou, ale pouze pozitivní motivací. Pokud vy jako psovodi nebudete v pohodě, nebudete umět přenést tuto náladu na psa, nebudou ani psi v pohodě a nikdy se k žádanému výsledku nedopracujete.
A jsme zase zpátky u výcviku psovodů. Pokud se psovod naučí ovládat svoje emoce a zvládne je přenést na psa, má vyhráno. O tom, že psi umí skvěle sledovat jakoukoliv pachovou stopu, se nemusíme asi navzájem přesvědčovat. Příkladů jak z vlastní praxe, tak i z literatury máte určitě všichni mnoho.
Do praxe nebo jen pro radost?
Jaký je tedy rozdíl mezi výcvikem MT týmu, který by mohl pátrat po ztracených osobách a MT týmu, který to dělá pro radost a pro zábavu? Není to o ničem jiném, než o tom, jaké úrovně chcete dosáhnout. Pokud chce psovod dojít až na vrchol, tedy mít tu možnost pátrat po ztracených lidech, měl by si uvědomit, že k tomu musí mít jak on, tak i jeho budoucí parťák určité předpoklady. Pak by měl řešit výběr plemene, výběr psa, organizaci, ve které chce cvičit, metodiku výcviku, naplánovat svůj vlastní rozvoj nejenom vůči výcviku psa, ale také řešit otázky poskytování první pomoci, zásady orientace v terénu, topografie, znalost práce se spojovací a komunikační technikou, fyzické zdatnosti a mnoho dalších dovedností, které by měl psovod záchranář zvládnout.
Ti, co chtějí cvičit pro radost svou a radost svého psa, pak mají situaci ulehčenou v tom, že začít rekreační mantrailing jde s jakýmkoliv plemenem, třeba i s voříškem, nebo psem z útulku v jakémkoliv věku psa, bez jakýchkoliv omezení. Mantrailing je v tomto směru pak skutečnou terapií, kde se dají léčit i některé psychické problémy psů. Instruktor mantrailingu si mnohdy připadá spíše jako psí a někdy i lidský psycholog. Faktem je, že samostatná práce na pachové stopě psy většinou neuvěřitelně baví a přenáší naopak tuto pozitivní energii i na své páníčky. Tak teď už jenom začít.
Není to žádná věda
Na to, abychom zvládli zásady mantrailingu, nám postačí prsty jedné ruky. Stačí si zapamatovat a hlavně po celou dobu výcviku si neustále opakovat pouze tato slova:
Motivace, Koncentrace, Jistota, Škola hrou a Od nejjednoduššího po složitější.
Zdroje:
